Systemická psychoterapie v teorii a praxi aneb stávání se psychoterapeutem

Praha: 2007. 207 s., 81 příl.

Práce se věnuje procesu stávání se terapeutem v systemickém kontextu. Vymezuje filosofické i psychoterapeutické kořeny systemického pojetí. Zdrazňuje návaznost na postmoderní myšlenkový proud, zejména pak poststrukturalismus, radikální a sociální konstruktivismus a moderní biologickou gnoseologii. Učení pražské systemické školy ISZ (Institutu pro systemickou zkušenost) pak postihuje z hlediska hlavních témat. Zdrazňuje jejich teoretické zakotvení stejně jako praktické aplikace. Zabývá se tak pěti hlavními proudy v systemickém myšlení – Milánskou školou rodinné terapie, strategickou terapií Miltona Ericksona, krátkou terapií orientovanou na řešení, učením Hamburské školy a narativním přístupem. Poté se zaměřuje na vymezení role terapeuta, role klienta a jejich společnou práci v terapeutickém dialogu. Zdrazňuje sebereflexi terapeuta jako hlavní metodu terapeutického působení, pojednává také o modelech, které sebereflexi terapeuta usnadňují. Dále se věnuje umění dialogu coby hlavní dovednosti a umu systemického terapeuta. Nezanedbává také dležitou oblast systemické etiky a supervize.

Různé: Diplomová práce

Hesla: supervize

Viz též: Systemická psychoterapie v teorii a praxi aneb stávání se psychoterapeutem

V kolekcích: Books, Articles & Reports > Reports

• Fulltext:
• PDF