O náhodě a spontaneitě

In: Vesmír. - Roč. 74, č. 11, - 1995

Událost nelze vysvětlit. Ani náhodou. I kdyby náhoda byla vysvětlením. Náhodu rovněž nelze vysvětlit. Je však důležitým prvkem vyprávění. Krásně to ilustruje Zrzavého příběh s klávesnicí (Vesmír 74, 147, 1995/3). Náhoda má tak hodně společného se zázrakem. Zázrak je rovněž něco, čeho důvod či původ leží ,za zrakem‘, tj. mimo dohled, za obzorem kauzálních souvislostí, do nichž náhoda vstoupila. Však s ní také biologové nakládají stejným způsobem jako teologové se zázrakem. Pojem náhody je stejně neujasněný – a neujasnitelný – jako pojem události. V učeném podání se náhodě říká kontingence – doslova: společný dotek, vnějškový styk (od con-tango). Kontingentní je vše to, čeho neexistence, opak či jinakost jsou myslitelné. Ve vědě obnovili pojem ,kontingence‘ klasikové molekulární biologie, F. Jacob a J. Monod; přirozeně, že v souvislosti s evolucí.

V kolekcích: Books, Articles & Reports > Articles

• Fulltext:
• PDF
• PDF (PDFA)