Případ Báry jsem si vybrala, protože je dlouhodobou klientkou, procházíme změnami společně, jak ona, tak má práce je během roku jiná, chtěla jsem ukázat tento proces a můj vývoj. Bára je, podle svých slov, s terapií spokojená, pomáhá jí, je pro ni jistotou a pevnou půdou, odkud se může vždy ...

Radka byla svým psychiatrem viděna jako alkoholička a osoba s poruchou osobnosti. Mě to díky kontextu a konstruktivistickému pohledu na svět nemuselo příliš zajímat. Naštěstí.

Klientka přišla na popud své kamarádky, která ji doporučila se svěřit se svými trápeními odborníkovi. Sama klientka sdělila, že probírání svých problémů s přáteli jí již nevyhovuje - měla pocit, že jí to nikam neposouvá a že potřebuje nový náhled, a to byl hlavní důvod pro příchod do terapie.

I v případě Mirky jsem si ověřila, že nejdůležitějším nástrojem terapie je vztah. Budovala jsem ho za pomoci Silné pětky: připojovala jsem se respektem ke všem tématům, která přinášela, podobný pohled na svět tam byl od počátku a nebylo tedy těžké sladit i společný jazyk. O bezpečí klientů/ek se starám ...

Terapeutická setkání probíhala v rámci ambulatního pracovičtě střediska výchovné péče (SVP), jehož posláním je preventivně-výchovná péče o klienty s rizikem vzniku a vývoje poruch chování.

Ten, kdo přišel do terapie, vidí mě a já vidím jeho. Pokud ho budu vidět ve špatném, nemám šanci být viděna v dobrém. Já slyším a cítím sebe, díky čemu jsem schopná a ochotna slyšet toho, kdo přede mnou sedí. Dosud nevím, jestli ty lidí, s kým jsem pracovala, respektive ...

Pro závěrečnou kazuistiku jsem si chtěl vybrat případ, který splňoval následující tři kritéria: 1. S klientem proběhnou alespoň tři setkání, z nichž budu mít pořízen srozumitelný videozáznam. 2. Terapie tzv. „dobře dopadne“ – klient se posune k žádanému cíli. 3. Terapeutický proces bude „pěkný“ či „estetický“ – aby bylo na ...

Klientku Petru jsem si pro svou závěrečnou práci vybrala z toho důvodu, že konzultace s ní, byly pro mě zatím tím nejzajímavějším a nejkontroverznějším, co jsem dosud zažila. I můj supervizor pravil, že mám štěstí – je dobré potkávat takovéto klienty hned na začátku praxe, od nich se toho učíme ...

Název je vyjádřením naděje začínajícího terapeuta ve zlepšování svých terapeutických dovedností a vyjádření naděje v klienta, že dokáže s pomocí terapeuta, ho nakonec ve svém životě vůbec nepotřebovat.

Pro svou závěrečnou kazuistiku jsem si vybrala případ dvaačtyřicetileté tělesně handicapované klientky Jitky. Jitka má dětskou mozkovou obrnu a je dlouhodobou klientkou rehabilitačního centra.