Dominiku jsem si vybrala pro svou závěrečnou práci proto, že během naší práce vzešla z počáteční beznaděje velká naděje. Naděje v to, že může jít svou cestou, nehledě na diagnózy, na to, co si o ní myslí její přítel, rodiče, bratr či její klienti. Že byť se odmalička potýká s ...

Podle matky má chlapec vývojovou dysfázii. Ve škole se to projevovalo zejména neporozuměním pokynům, nemotorností, zvláštním vyjadřováním, nejistotou a „zvláštním chováním“, které vykazovalo dle pedagogů autistické prvky. Pedagogové školy měli pocit, že je chlapec na nesprávném oboru.

„Mám trauma z prvního porodu a teď jsem opět těhotná. Kdy se můžeme sejít?“ znělo v její první zprávě. Nejsem zvyklá na takovou přímost a míru informací během prvního, obzvlášť psaného kontaktu, přesto mě ženina otevřenost příjemně zaujala a probudila ve mně zvědavost na ni a její vyprávění. Dohodli jsme ...

Ke spolupráci s Aničkou mě přivedla jedna z mých supervizorek. Anička je sedmnáctiletá dcera jejich známých, která se na ni v těžkých chvílích obracela o pomoc a o rady. Klientku trápí panické záchvaty a úzkosti, hodně jí záleží na tom, co si o ní myslí ostatní, bojí se vyjádřit svůj ...

Pro závěrečnou práci jsem si vybrala kazuistiku, která se týká mé několikaměsíční práce s klientem Karlem, kterému je přes 30 let. S Karlem jsem navázala spolupráci podruhé, neboť se znovu ozval, že by se rád viděl a pokračoval v terapii. S Karlem jsem se neviděla přibližně rok, předchozí spolupráce vznikla ...

Můj terapeutický směr je hodně ovlivněn narativním přístupem. Systemické terapie mám ráda pro svobodu, kterou poskytují jak terapeutovi, tak klientovi. Klient je tvůrce svého života. To, že neexistuje jen jedna správná varianta pro život a jedním z úkolů terapeuta je otevírat pole možností, mi přijde jako velmi užitečná životní filozofie.

Pro závěrečnou kazuistiku jsem vybrala klientku Tamaru, kterou jsem obdivovala za její pracovitost, pokoru, skromnost, vnitřní sílu a chuť být šťastná. Touto kazuistikou bych chtěla zprostředkovat příběh této mladé ženy o hledání štěstí a radosti v životě.

Lukáš je mladý 26 letý muž, štíhlé, drobnější postavy. V současné době žije sám v pronajatém bytě. Ve stejném městě, kde Lukáš žije, má matku a mentálně postiženou mladší sestru, které bydlí v rodinném domě. Otec asi před půl rokem zemřel. Smrt otce je pro Lukáše důležité téma, kterému se ...

Poslední dobou se mi v hlavě opakuje otázka: “Co nejhoršího se může stát, když klient navštěvuje moje psychoterapie”. Odpovídám si na ni: Mými slovy mohu podpořit klientův problémový příběh, klienta nevyslyším a mými slovy zraním. Přemýšlím o tom, jak řeči o problému vytváří problém.

Případ Anety však demonstruje nejcennější nástroj terapie, a to vztah, který byl mocným hybatelem celého psychoterapeutického procesu. A zároveň to byl zcela výjimečný vztah, který přetrpěl i turbulence způsobené nuceným uzavřením praxí. Zpětně se jen utvrzuji, že terapeutický vztah je základním pilířem, na kterém lze dobrou psychoterapeutickou práci stavět.