Pokusy o pročištění pojmových základů rodinné terapie pomocí “epistemologie” přinesly vzrušení, nudu, podráždění a zmatek. Motivován přesvědčením, že aspoň zmatek je možné zmírnit, předkládá autor tuto stať jako studijního průvodce a tak trochu jako Rozetskou desku pro převod díla Gregory Batesona a Humberta Maturany. Článek ukazuje, že Maturanova práce je ...

KN22 | Wiley Online Library

„Jazykování“, jak občas Maturana vysvětluje, slouží mimo jiné k orientaci. Tím myslí zaměření pozornosti a v důsledku toho i individuálních zkušeností ostatních, což je způsob podpory rozvoje „domén shody“, které střídavě jsou nezbytnou podmínkou rozvoje jazyka. – Třebaže tento výrok (můžete i říci „jazykování“), kterým jsem tady začal, je přinejlepším ...

| Distinguishing the Observer

Die vorliegende deutsche Erstveröffentlichung kommt ins Web 21 Jahre nach der Durchführung der ihr zu Grunde liegenden Gespräche. Eine frühere Veröffentlichung war aus mehreren Gründen gescheitert. Zum einen war der kastilische Originaltext erst acht Jahre nach den Gesprächen in Chile veröffentlicht worden.

Pokud nás někdo pozval, abychom opustili tenhle svět jistoty, svět nepopiratelného chápání, a abychom se ještě postavili proti pokušení jistoty, pak to byl Humberto Maturana, biolog, myslitel, muž s neobyčejným zájmem od dětství, začal od emocí, dostal se k vědeckému myšlení a od vědeckého myšlení ho cesta vedla zpět k ...

Příspěvek se zabývá teorií poznání založené na teorii fungování seberegulujících se systémů. Příspěvek původně vznikl jako seminární práce a vychází především z textů Humberta Maturany.

Je možné být skutečně objektivní? Je to možné alespoň v sociální, politické, ekonomické analýze? Jestliže ne, znamená to, že zůstáváme na pospas nejkrajnějšímu relativismu? Je toto hlavní příčina našich obtíží při zlepšování světa?

Předmětem disertační práce je dílo anglo-amerického antropologa a kybernetika Gregory Batesona, které je v souladu s dánským biologem Jesperem Hoffmeyerem nahlíţeno jako příklad bioantropologického přístupu. Ten spočívá v přesvědčení, ţe mysl či duše představuje jeden z konkrétních projevů přírodního dění, a ţe toto dění samo má duševní charakter.