Popíši stručně, co se v konzultacích odehrálo, jak jsem pracovala, co mne při tom napadalo, jak to probíhalo. Zpětné reflexe své práce popíši na závěr celého případu.

Ptám se, jak je teď připravená na rozhovor o dětech? Je více připravená. Zase si uvědomila, jak je to pro ni důležité. Na škále se nakonec umísťuje na osmičku! Oceňuji. Pomáhá jí to, co děláme? Hodně, když může s někým to takhle probrat, dokonce i když se to píše na ...

Získala jsem také náměty pro svoji další práci - snažit se více vytěžit ze změny (toho se někdy při konzultacích vzdávám a je to škoda), více pokračovat v doptávání ( „jak to ten klient dělá“), více „hned nerozumět“, více kutat.

Pro psaní práce jsem zvolila právě Helenin případ, protože si vážím jejího odhodlání nevzdávat věci a prát se s nimi. Zároveň mně samotné spolupráce s Helenou umožnila dívat se na moji práci zblízka, zabývat se kriticky tím, co dělám a proč to dělám.

Postupně jsem si v terapeutické práci nejvíce oblíbil Shazerův na řešení orientovaný přístup. Věřím mu nejvíc, myslím si, že v rámci něho dokážu nejlépe uvažovat. Jedním ze spouštěčů mé náklonnosti byla kasuistika Kim Soo Berg, která v ní pracuje s nevyléčitelně nemocnou prostitutkou. Styl práce mi vyrazil dech. Zároveň se ...

Během naslouchání tomu, jaká vysvětlení svých potíží sama klientka nabízí - tato vysvětlení se mi možná i pro svou vnitřní logiku a srozumitelnost jevila jako dobře propracovaný „problémem nasycený příběh“ - jsem začala uplatňovat postoj „dekonstruktivního naslouchání“, který jak doufám v průběhu další práce přispěl k úspěšné dekonstrukci problémového příběhu.