Jednoho večera mi přišla sms: „Již dlouho se rozhoduji vám napsat, asi jsem si nepřipouštěla, že potřebuju pomoc. Nevím, jestli mám odjet do Německa jako au-pair – jaký na to máte názor? Podpis.“

Pro svoji obhajobu jsem si vybrala dvě setkání na řešení orientované kazuistiky. Proč právě tento kontext? Protože je úplně obyčejný, podobný všem ostatním, jsou v něm úspěchy a neúspěchy, je jeden z posledních a jako bonus proto, že lze zahlédnout klienta snaživého, spolupracujícího.

Mám na mysli „Memento zakázky“ resp. zakázkového modelu práce jako jednoho ze tří způsobů podle De Shazera. V kontextu obhajob a na výcviku nesčetněkrát zaznělo, že je potřeba ukázat, jak byla definována zakázka, jak jsme ji naplňovali a jak byla završena. Tohle „memento“ mě provázelo většinu času a obhajoby mých ...

Při tomto setkání nebyla řešena žádná objednávka, kromě terapeutovy. Opět přišly na řadu stesky na podmínky života ve vězení, což mě vedlo k zadání otázky, zda má pobyt ve VT také nějaká pozitiva. Otázku v danou chvíli K. vyhodnotil zřejmě jako nesmyslnou a neuměl na ni odpovědět. Což se podařilo ...

Po supervizi jsem začala být otevřenější k tématům paní R. a pracovat s nimi. Poté došlo ke změně postojů i u paní R. Paní R. začala přemýšlet a vyhodnocovat věci, které se jí v životě udály a dějí. Před započetím konzultací o věcech nikdy nepřemýšlela. Paní R. na začátku naší ...

Uvědomoval si čím dál tím více, jak svým chováním od sebe „odpuzuje své okolí“. Před nedávnou dobou navíc v hádce „ztratil nejlepšího a zároveň jediného kamaráda“ a švagra. Dle jeho slov „má problémy se sebeovládáním“. Touha (a naděje) po odpovědích ho přiměla hledat odbornou pomoc.

Po prvních konzultacích jsem zejména po podrobném studiu záznamů zjistila, co vše jsem propásla, kde jsem zejména stížnosti mohla zastavit, jak jinak by to šlo. Také připomínky a postřehy supervizora byly podnětem k zamyšlení. Hlavními nedostatky byla má práce ve stresu, nevyužití pražského výtahu, chybějící sebedefinice jako psychoterapeuta (krátký přechod ...

Začali „rozvíjet“ hádku. V této fázi jsem zastavil konzultaci – začal jsem kontrolovat situaci. Reflektoval jsem, jak vidím, že jejich rozhovor probíhá a žádal jsem, aby se vzájemně nerušili ve sdělování, aby nechali druhého domluvit, aby mohli nebo měli možnost uvažovat o tom, co si vzájemně sdělují.

Tyto konzultace byly plné zvratů a změn. To bylo pro moji práci důležité z hlediska vnímání mých předpokladů. Po každé konzultaci jsem měla určitou hypotézu, přemýšlela, kam se společně s klientkou dostaneme. Snažila jsem se nechat „dveře spolupráce a okna mých předpokladů“, co nejvíce otevřená. Nechápat situaci jako neměnnou, ale ...

Ptám se, jak by vypadal dílčí cíl, když zařadí recidivu do své cesty k uzdravení – docházíme společně k formulaci částečného cíle: jako zvládnutí recidivy v co nejkratším čase a s využitím všech nástrojů, které má k dispozici.