Person: Piaget, Jean

Variant(s): Jean William Fritz Piaget

Celkem záznamů: 3

Ke konceptům Jean William Fritz Piageta se vrací radikální konstruktivisté, jako k prvním, které obsahují popisy toho, jak si člověk aktivně a díky své biologii utváří obraz světa. Zobrazuje lidskou zkušenost jako výtvor poznávající mysli, která konstruuje svět podle dané osobě vlastních intelektuálních kategorií a forem. Věří, že tyto struktury vznikají během prvních interakcí dítěte s prostředím. Duševní vlohy a struktury dítěte, jsou dočista proměnlivé, mění se v organizaci a komplexitě jak dítě získává zkušenosti a jeho kapacita konceptualizovat snáší kvalitativní změny, to jest jak prochází sérií vývojových stádií v nichž způsobilost poznání strukturovat vzrůstá od senzorimotorické inteligence k formálním operacím.

Pro Piageta je zdrojem struktur chování, nikoli jazyk. Osobní porozumění strukturám není nic, co by člověku bylo dáno jinou osobou nebo funkcí jazykového systému v němž je člověk vychován, významové struktury musí konstruovat každý člověk sám.

Piaget zdůrazňoval důležitost sociálních tlaků na determinaci směru kognitivního vývoje. Někdy zdůrazňoval důležitost střetnutí s pohledem jiné osoby pro kultivaci struktur člověka. Ale ke kultivaci dochází protože setkáním byly aktivovány procesy a nikoli pro cokoli pasivně přijatého.

Stručná biografie: Jean Piaget se narodil ve Švýcarsku do rodiny profesora středověké literatury. Jako dítě se zajímal o biologii, napsal práci o mlžích. Přírodní vědy a filosofii studoval na Univerzitě v Neuchâtel. Jeden semestr studoval v Zürichu, v tomto období se zajímal o psychoanalýzu. Poté odešel pracovat do Paříže na chlapeckou školu, kde prováděl Binetův test inteligence a všiml si, že děti dělají stejný druh chyb, což ho přivedlo k závěru, že myšlení dětí se liší od myšlení dospělých. Stal se ředitelem studií Rousseova instititu v Ženevě. V r. 1923 se oženil se svou studentkou Valentinou Châtenay, narodily se jim tři děti. J. Piaget na nich studoval vývoj jazyka. V letech 1929-68 byl ředitelem Mezinárodního ústavu vzdělávání. Krom toho vytvořil a vedl Mezinárodní centrum genetické epistemologie v roce 1955 v Ženevě. Za svůj život napsal 60 knížek a stovky článků.

Myšlení Piageta vycházelo z evolučního pohledu na svět – tj. myšlence, že vývoj je proces směřující k pokroku, k dosažení ideálního stavu. Dále byl ovlivněn skupinou francouzských filozofů, kteří prováděli kritickou analýzu vědy a jejích základních pojmů, a tím chtěli objasnit racionalitu /např. Poincaré/. Důležitý pro něj byl poznatek Kanta, že při poznávání je důležitá aktivita subjektu. Piaget mluví o tom, že subjekt konstruuje poznání vnějšího světa na základě kognitivních schémat. Tvrdí, že existuje objektivní skutečnost, ke které se lze poznáním přibližovat. Vědecky se zabýval genetickou epistemologií, teorií kognitovního vývoje, sociologií a vzděláváním dětí.

Genetická epistemologie se zabývá analýzou teorie poznání. Používá jednak historicko- kritickou metodu, kterou lze použít jen pro psané prameny. Při výzkumu nepsaného poznávání odvozuje vývoj myšlení od vývoje myšlení dětí. Piaget viděl svůj výzkum vývojové psychologie jako vedlejší produkt genetické epistemologie. Zkoumal například psychogenezi pojmů jako je číslo, prostor, čas, pohyb, náhoda, příčina.

Teorie kognitivního vývoje: Každé vývojové stadium je charakterizováno kognitivními strukturami, které ovlivňují myšlení dítěte. Při změně jednoho stadia do druhého se mění i tyto struktury. Dítě vytváří tyto struktury interakcí se zevním prostředím. Piaget rozllišuje proces asimilace, kdy dítě zkoumá objekty a jejich vztahy na základě svých stávajících kognitivních struktur. Asimilace probíhá ve všech vývojových stadiích. Dojde-li k tomu, že se musí stávající kognitivní struktury změnit vlivem prostředí, dochází k akomodaci. Pokud dítě není ještě zralé, může poznatky nevyhovující jeho kognitivním schematům ignorovat. Na základě svých výzkumů vytvořil čtyři stupně kognitivního vývoje.

Control Number(s):

• AUTHOR|(SYS)piagetjean