Person: Wittgenstein, Ludwig
*1889 †1951Celkem záznamů: 3
Ludwig Josef Johann Wittgenstein se narodil 26. dubna 1889 ve Vídni jako nejmladší z osmi dětí (deváté zemřelo měsíc po porodu). Jeho rodina byla rozvětvená a velice bohatá. Otec Karl Wittgenstein patřil v železe a oceli k nejúspěšnějším podnikatelům Rakouska-Uherska, matka, Leopoldina, je známá „Poldi“ z názvu a emblému kladenských železáren (huť Poldi), které Karl založil. Příbuzenstvo plné géniů, sám s absolutním sluchem a velkým hudebním talentem, rodinnou zátěží sebevražd tří bratrů a tehdy netolerovanou homosexuální orientací.
Dům Wittensteinů byl otevřen lidem kultury, zvláště muzikantům včetně Johannesa Brahmse, který patřil mezi přátele rodiny. Hudba zůstala Wittgensteinovi celoživotní láskou. Sám měl absolutní sluch a velký hudební talent. Po domácím vyučování a škole v Linci (kterou navštěvoval i Adolf Hitler, který přesto, že byl o šest dnů starší, chodil o dvě třídy níž a reálně se mohli potkat pouze v jednom školním roce) studoval Ludwig strojírenství v Berlíně, jeho zájem se časem rozšířil na matematiku, přes niž se dostal k logice a filosofickým otázkám základů matematiky. Na radu Gottloba Fregeho absolvoval několik trimestrů u Bertranda Russella v Cambridge.
Po vypuknutí první světové války se přihlásil do rakouské armády jako dobrovolník a v jejím průběhu získal na východní frontě několik medailí za statečnost. Začal si psát poznámky ke knize Tracatus Logoco-Phiolosophicus v zákopech první světové války; podle některých zdrojů pak činil poslední změny hotového manuskriptu v italském vězení, kam ho Spojenci ke konci bojů na devět měsíců uvrhli. Na frontě vojáka vyznamenali za odvahu a hrdinstí, později se dočkal pochval i doktorátu z Cambridge za svůj traktát.
Po válce pokračoval v bádání a roku 1921 vydal s Russellovou pomocí Logisch- philosophische Abhandlung (později známé jako Tractatus Logico-Philosophicus), jediné dílo, které vyšlo za jeho života (Traktát byl napsán již roku 1918, ale z důvodů válečných a následně kvůli problémům při shánění nakladatele se vydání o tři roky zdrželo). V něm, podle svého názoru, vyřešil všechny problémy filosofie a stáhl se do ústraní.
Několik let působil jako učitel na několika venkovských základních školách (v Trattenbachu, Puchbergu am Schneeberg, Otterthalu), mezi ním a rodiči žáků však panovalo napětí. Poté, co v dubnu 1926 uhodil do hlavy jedenáctiletého žáka, který pak upadl do bezvědomí, podal Wittgenstein u okresního školního inspektora žádost o propuštění dříve, než proti němu mohly být podniknuty oficiální kroky (žákův otčím žádal jeho uvěznění). Cítil, že selhal jako učitel, a několik měsíců pak pracoval jako pomocný zahradník v klášteře v Hütteldorfu u Vídně, kde bydlel v zahradníkově kůlně na nářadí. V této době také zvažoval, a to nikoli poprvé, zda má vstoupit do kláštera. Během rozhovoru na toto téma mu tamní opat poradil, že klášterní život asi není to, co hledal.
V roce 1929 se vrátil do Cambridge na Trinity College k filosofické práci a výuce studentů. Roku 1939 se tamtéž stal profesorem. Během druhé světové války pracoval v nemocnici a jako technický pracovník v Newcastlu, po jejím konci se vrátil na univerzitu. Od roku 1947 rezignoval na akademickou činnost a plně se věnoval psaní. Do roku 1949 vznikla většina materiálu posmrtně vydaného jako Philosophische Untersuchungen (Filosofická zkoumání); toto dílo je pokládáno za Wittgensteinovu nejzávažnější práci.
Posledních několik let trávil usilovnou prací ve Vídni, Oxfordu a v Cambridge, kde v dubnu 1951 zemřel na rakovinu.
Control Number(s):
