Reautorizační konverzace
In: Maps of narrative practice. New York, N.Y ; London: W. W. Norton & Company, 2007.2. kapitola
Hostitelský dokument
Když lidé konzultují s terapeutem,vyprávějí příběhy, hovoří o historii svých problémů, nesnázích nebo dilematech, které je přivádějí do terapie a vyhodnocují, co stálo za jejich rozhodnutím vyhledat pomoc. Když toto dělají, propojují jednotlivé události svého života do posloupností, které rozvíjejí v průběhu času dle tématu nebo zápletky. V těchto tématech se často odráží selhání, ztráty, nekompetentnost, beznaděj nebo marnost. Společně s tím lidé opakovaně odkazují na figury nebo protagonisty, kteří hrají hlavní roli v příběhu a sdílejí s terapeutem své závěry nejen o identitě těchto figur nebo protagonistů, ale také o jejich motivech, záměrech a osobních charakteristikách. Reautorizační konverzace zvou lidi k tomu, abypokračovali v rozvíjení příběhů o svých životech. Kromě toho ale také pomáhají lidem zahrnout některé z nejvíce odmítaných, ale potenciálně významých, událostí a zkušeností, které stojí mimo jejich dominující příněh. Tyto události a zkušenosti jsou nazývány “unique outcomes” nebo“výjimky”.
V kolekcích: Theses > Translations
Filtering …