S S Virginií Satirovou jsem se poprvé setkal pouhý měsíc po dokončení studia poradenské psychologie v rámci krátkého pětidenního semináře. Přístup, k němuž nás ve škole vedli, vycházel ze strukturovaného rogeriánského modelu stojícího na volné asociaci myšlenek a pocitů, na autenticitě, bezvýhradném přijetí a empatii.

Ačkoli od dob Charcota panuje poměrně dalekosáhlá shoda v tom, že psychoterapie je jednoduše „léčbou psychologickými prostředky“, je dnes velmi obtížné tento lapidární a tautologický výrok vhodně a aktuálně interpretovat, aby bylo přitom zachováno tehdejší ambivalentní zakotvení psychologie do pomezí mezi fyziologií (psychofyzikou) a metafyzikou. Je významné, že psychologie ...