Pro svou závěrečnou kazuistiku jsem si vybrala případ dvaačtyřicetileté tělesně handicapované klientky Jitky. Jitka má dětskou mozkovou obrnu a je dlouhodobou klientkou rehabilitačního centra.

Radka mě kontaktovala přes naší společnou kamarádku, protože řeší své obavy z návratu do svého zaměstnání po rodičovské dovolené. Já jsem Radku osobně před sedmi lety potkávala, během své dobrovolnické činnosti ve Fakultní Thomayerově nemocnici, nikdy jsme se však blíže neznaly.

Název je vyjádřením naděje začínajícího terapeuta ve zlepšování svých terapeutických dovedností a vyjádření naděje v klienta, že dokáže s pomocí terapeuta, ho nakonec ve svém životě vůbec nepotřebovat.

Klientku Petru jsem si pro svou závěrečnou práci vybrala z toho důvodu, že konzultace s ní, byly pro mě zatím tím nejzajímavějším a nejkontroverznějším, co jsem dosud zažila. I můj supervizor pravil, že mám štěstí – je dobré potkávat takovéto klienty hned na začátku praxe, od nich se toho učíme ...

Pro závěrečnou kazuistiku jsem si chtěl vybrat případ, který splňoval následující tři kritéria: 1. S klientem proběhnou alespoň tři setkání, z nichž budu mít pořízen srozumitelný videozáznam. 2. Terapie tzv. „dobře dopadne“ – klient se posune k žádanému cíli. 3. Terapeutický proces bude „pěkný“ či „estetický“ – aby bylo na ...