V případě paní H. ke změně vedla především externalizace „řečí“ a vytvoření metafory „bubliny“ jako ochrany proti „řečem“. Klientka pak již sama rozšířila možnosti používání „bublin“ na jiné problémové oblasti. Dalším významným momentem byla dekonstrukce odpočinku. Umožnila klientce změnit k odpočinku vztah, obrátit se k sobě, začít o sebe pečovat, ...

Setkání s ní mi působila radost z dobře odvedené práce i z příjemného lidského kontaktu. Ačkoli v kontextu systemické terapie nemá tento konstrukt příliš velký význam, dá se říci, že mezi námi během času vznikl hluboký terapeutický vztah i určité lidské pouto. Protože s těmito veličinami neumím dobře pracovat, vzala ...