Etika je pro systemickou terapii pochopitelně důležitý předmět, stejně jako pro terapii obecně, avšak v literatuře se jí zřejmě nedostává ani zdaleka tolik pozornosti, kolik by zasloužila. Tento článek se zabývá historickým kontextem marginalizace etického diskurzu a říká, že současný vliv postmoderního a hermeneutického myšlení tuto tendenci dále posiluje.