Česká systemika je pro mne vzdělaná mladá žena. Ráda se napije, ráda se zasměje, ráda porušuje konvence. Je příjemná, i když trochu prostořeká. Prostě mně baví a je mi s ní fajn. Přišla do Čech jako někdo úplně jiný než koho jsem do té doby znal. Postupem doby se sice ...

Přestože to systemický terapeut umí, nejde mu o pojmenování nemoci pacienta, aby mohl úspěšně pracovat. Proto pojem diagnostika nepoužíváme, avšak je třeba se s ním popasovat a umět jej používat v debatě s kolegy jiných směrů. Raději používejme českou verzi – rozpoznávání.

V sociální práci se zhruba 20 let učíme rozlišovat mezi pomocí a kontrolou. Říkáme přitom, že kontrola je stejně profesionální způsob práce jako pomoc. Přesto však kontrola – pokud jde o míru pozornosti, kterou jsme jí věnovali – zůstala tak trochu „Popelkou“. Něčím, co neděláme příliš rádi, protože to není ...

Přemýšlení o roli sociálního pracovníka může být inspirací pro reflexi vlastní práce a možných střetů, do nichž se pracovníci při jejím výkonu mohou dostávat. Je užitečné průběžně si pokládat otázky k profesionální roli vztažené.

Jako by sociální pracovník na sebe oblékal více kusů oděvu, některé z nich jsou právě nahoře, a tudíž jsou i vidět, jiné vrstvy právě “spí” nebo jsou překryty jinými vrstvami, nicméně tvoří podhoubí jeho profesionality, jsou její součástí, a to i když mohou být (v daném okamžiku) potlačeny.

Stále více se v posledních letech mluví o spolupráci sociálních služeb (nejen neziskových organizací, ale i služeb zřizovaných obcemi) a orgánů sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), které by měly identifikovat potřeby dysfunkčních rodin a v zájmu ochrany dítěte být těmi, kdo případ vedou a koordinují systém ochrany dítěte v konkrétních ...

Sociální pracovníci nepracují osamoceně, většinou je to v rámci širšího systému. Když je spolupráce s klientem obtížná, jednou z možností je odkázat jej např. na psychoterapeuta, který působí mimo danou službu. To je někdy velmi výhodné, klient může navázat bezpečný terapeutický vztah mimo kontext sociálních služeb.

V tomto sdělení se pokusím na základě vlastní teoretické a praktické zkušenosti s měnící se tvářností psychoterapeutické scény zmapovat dosavadní hlavní proudy vývoje v oblasti pojímání psychoterapie, forem jejího uplatnění, jejích základních psychologických východisek a cílů a typických metod, ilustrovat je příklady proměn hlavních psychoterapeutických přístupů a kriticky je navzájem porovnat v rámci výkladu ...

Trauma; Dekonstrukce pojmu trauma; Systemické nástroje pro práci s traumatem.

Výcvik v systemické terapii koncipujeme tak, aby sebezkušenost budoucího te­rapeuta byla nejen klientská.

Výcviky psychoterapie nejsou a nemají být terapií účastníků. Na druhou stranu se v nich pěs­tuje něco čemu říkáme jakoterapie. Standardně s cílem zprostředkovat adeptům sebezku­šenost, přesněji zkušenost s rolí klienta.