Můj terapeutický směr je hodně ovlivněn narativním přístupem. Systemické terapie mám ráda pro svobodu, kterou poskytují jak terapeutovi, tak klientovi. Klient je tvůrce svého života. To, že neexistuje jen jedna správná varianta pro život a jedním z úkolů terapeuta je otevírat pole možností, mi přijde jako velmi užitečná životní filozofie.

Pro závěrečnou kazuistiku jsem vybrala klientku Tamaru, kterou jsem obdivovala za její pracovitost, pokoru, skromnost, vnitřní sílu a chuť být šťastná. Touto kazuistikou bych chtěla zprostředkovat příběh této mladé ženy o hledání štěstí a radosti v životě.

Lukáš je mladý 26 letý muž, štíhlé, drobnější postavy. V současné době žije sám v pronajatém bytě. Ve stejném městě, kde Lukáš žije, má matku a mentálně postiženou mladší sestru, které bydlí v rodinném domě. Otec asi před půl rokem zemřel. Smrt otce je pro Lukáše důležité téma, kterému se ...

Poslední dobou se mi v hlavě opakuje otázka: “Co nejhoršího se může stát, když klient navštěvuje moje psychoterapie”. Odpovídám si na ni: Mými slovy mohu podpořit klientův problémový příběh, klienta nevyslyším a mými slovy zraním. Přemýšlím o tom, jak řeči o problému vytváří problém.

Případ Anety však demonstruje nejcennější nástroj terapie, a to vztah, který byl mocným hybatelem celého psychoterapeutického procesu. A zároveň to byl zcela výjimečný vztah, který přetrpěl i turbulence způsobené nuceným uzavřením praxí. Zpětně se jen utvrzuji, že terapeutický vztah je základním pilířem, na kterém lze dobrou psychoterapeutickou práci stavět.

Proč jsem se ze všech svých nahrávek a kazuistik rozhodla vybrat právě tuhle? Je zvláštní. Byla zvláštní. Celá spolupráce mi připadala těžkopádná, kostrbatá. Vůbec to nešlo tak hladce, jak bývám zvyklá. Humor a lehkost po prvních dvou setkáních vystřídal pocit dřiny a ufuněnosti.