Znovu se jí ptám, proč dnes sedí se mnou u jednoho stolu? Klientka mi odpovídá, že je to smutek, šeď, plochost, že ji nic nebaví, a netěší jí život. Říká, že se neraduje jako dřív, kdy jí těšily maličkosti. Ptám se jí, zda je to, to co by chtěla – ...

Poslední dobou se mi v hlavě opakuje otázka: “Co nejhoršího se může stát, když klient navštěvuje moje psychoterapie”. Odpovídám si na ni: Mými slovy mohu podpořit klientův problémový příběh, klienta nevyslyším a mými slovy zraním. Přemýšlím o tom, jak řeči o problému vytváří problém.

Předložená narativní technika externalizace vychází z kontextu širšího pozadí souvislostí mezi konstruktivistickým rámcem a takzvanými jevy disociace, kdy dochází k překlenutí, syntéze a integraci neslučitelných životních příběhů, které vedou v jejich konfliktu ke ztrátě životních perspektiv a síly k životu s následnou produkcí takzvaných psychopatologických projevů.

Vnímám, že se mi podařilo zajistit bezpečí pro K vzhledem k tématům, která jsme probíraly. Ve větší části konzultace se pohybuji v pomoci - terapii a na konci jsem přešla vlivem svého strachu o K do kontroly - přesvědčování. Při práci jsem měla stále na mysli naši zakázku týkající se ...

Proč jsem se ze všech svých nahrávek a kazuistik rozhodla vybrat právě tuhle? Je zvláštní. Byla zvláštní. Celá spolupráce mi připadala těžkopádná, kostrbatá. Vůbec to nešlo tak hladce, jak bývám zvyklá. Humor a lehkost po prvních dvou setkáních vystřídal pocit dřiny a ufuněnosti.

S koncom školského roku 200/2008 sa David rozhodol presťahovať sa k svojmu biologickému otcovi do Prahy, opustiť lýceum a prestúpiť do 8. triedy ZŠ v mieste nového bydliska. V posledných mesiacoch býva v priestoroch firmy svojho otca, kvôli tomu, že nevychádzajú s otcovou novou ženou. Tesne pred prvým stretnutím nastúpil ...

Tento případ jsme si vybrala proto, že podle mě dobře ilustruje moje přemýšlení a přesvědčení, že problémy s dětmi se dají zvládnout tím, že budeme pracovat s rodiči či osobami, které se o děti starají (Vendula není biologickým rodičem). V tomto případě to bylo o něco jednodušší, protože toto přesvědčení ...

Nově se učím slyšet sebe, a proto i toho druhého. Učím se u-/nést svou část zodpovědnosti – vidět chyby i věci, které rozhovoru pomáhají plynout. K závěrečné práci jsem si vybrala spolupráci s paní S.. Chci ukázat, jak vedu terapeutické rozhovory s člověkem s mentálním postižením.

Přišla jsem na sezení s tím, že vím, co se děje (potřebuji vyjasnit, co chce paní S. a co chce její asistentka od celé terapie). Absolvovala jsem totiž supervizi, na které jsem řešila jinou terapii. Podobnost byla v tom, že tam také byli dva klienti, tudíž pro mě nebylo snadné ...

Ve světle svých uspěchaných jiných případů, kdy jsem velmi brzy začal externalizovat „nepravé“ označení problému, jsem se snažil držet krok s klientkou, chtěl jsem jí poskytnout dostatečný prostor k tomu, aby sdělila, co považuje za důležité, o vyslovených sdělení mohla nahlas přemýšlet a tak měla prostor k většímu porozumění, co ...