Dva hlavní aspekty, na které jsem kladla důraz v dialogu s klientkou, jsou potvrzování a otevírání. Potvrzování do té míry, do jaké to klientka potřebovala, aby došlo k navázání důvěry ve vzájemném dialogu. A zároveň, abych já jako terapeutka vnášela nové, neočekávané a podněcující, tak aby došlo k destabilizaci, „rozpuštění“ ...

Získala jsem také náměty pro svoji další práci - snažit se více vytěžit ze změny (toho se někdy při konzultacích vzdávám a je to škoda), více pokračovat v doptávání ( „jak to ten klient dělá“), více „hned nerozumět“, více kutat.

V druhé konzultaci klientka popisuje, že to, aby mohla být nad věcí, již nemá podobu zasunutého šuplete, ale užívá metaforu balónku na niti, který má přivázaný na ruce. Mluví o tom, že si svůj problém nechce nechat u sebe zasunutý, ale chce ho dostat od sebe pryč. Klientka odchází s ...

Když přišla Sandra, byla hodně stručná, dávala najevo, že „se všemu podrobí,“ jenom aby nešla do vězení. Když jsem se jí ptal, co si myslí, že by jí naše setkávání mohlo přinést dobrého, řekla, že se uvidí, že to nemůže takto dopředu říct.