V této druhé ukázce vyjasňování se více držím toho, co klient přináší. I když se snažím nějak pojmenovávat, jak to klient má, třeba v případě, že říkám, že klientka byla jinde. V alternativním postupu bych se potřebovala doptávat na to, co znamená, že se problémy rozptýlily. Jestli to znamená, že ...

Zkušenosti mě naučily, jak důležité je ošetření a vyjasňování kontextu terapie pro vývoj a zrání terapeutického vztahu. Proto mi k vyjasňování kontextu také napomáhá dopis klientovi, který zasílám, pokud je to možné, ještě před prvním sezením.

Klientka očekávala, jako ostatně mnoho klientů, radu, jak to udělat, aby jí bylo dobře („aby už nemusela myslet na bývalého chlapa“). Mimo to klientka také přicházela s řadou somatických symptomů, u kterých čekala, že se jich zbaví, protože vnímá silný vliv psychiky na svůj zdravotní stav.

Prostě snaha být respektující a zvědavá – uvědomila jsem si, že když se ke klientovi chovám jako ke kompetentnímu člověku, který spoustu věcí zvládá, že i on se k sobě tak začne chovat a hlavně tak i o sobě uvažovat.

V tomto případu jsem si vyzkoušela, co se stane, když nebudu tak lpět na přesném používání metod, které jsou užitečné v přístupu SFBT. Bylo pro mne zajímavé nechat na klientce, co vlastně se má stát a být jen tak zvědavá na její pokroky. Témata přílišného lpění na efektivitě terapie jsem ...

V případě paní H. ke změně vedla především externalizace „řečí“ a vytvoření metafory „bubliny“ jako ochrany proti „řečem“. Klientka pak již sama rozšířila možnosti používání „bublin“ na jiné problémové oblasti. Dalším významným momentem byla dekonstrukce odpočinku. Umožnila klientce změnit k odpočinku vztah, obrátit se k sobě, začít o sebe pečovat, ...

Pro psaní práce jsem zvolila právě Helenin případ, protože si vážím jejího odhodlání nevzdávat věci a prát se s nimi. Zároveň mně samotné spolupráce s Helenou umožnila dívat se na moji práci zblízka, zabývat se kriticky tím, co dělám a proč to dělám.

Začali „rozvíjet“ hádku. V této fázi jsem zastavil konzultaci – začal jsem kontrolovat situaci. Reflektoval jsem, jak vidím, že jejich rozhovor probíhá a žádal jsem, aby se vzájemně nerušili ve sdělování, aby nechali druhého domluvit, aby mohli nebo měli možnost uvažovat o tom, co si vzájemně sdělují.

Tyto konzultace byly plné zvratů a změn. To bylo pro moji práci důležité z hlediska vnímání mých předpokladů. Po každé konzultaci jsem měla určitou hypotézu, přemýšlela, kam se společně s klientkou dostaneme. Snažila jsem se nechat „dveře spolupráce a okna mých předpokladů“, co nejvíce otevřená. Nechápat situaci jako neměnnou, ale ...

Nenašla jsem patřičnou literaturu na to, jak má terapeut nakládat s vnitřními pocity, obrazy, vnímáním nebo přesvědčeními. Nikde se nepíše, že terapeut má v tu chvíli nekonečné množství voleb, jak zareagovat, jak pokračovat. Ale nakonec může zvolit a volí jen jednu jedinou. Tu , která ho prozrazuje a vypovídá jen ...