Přestože byl klient se svým životem nadále nespokojený, spolupráce přinesla některé důležité změny. Společná setkání se mnou byla pro něj přemostěním z naprosté izolace k okolnímu světu. Své prožitky mohl slovně vyjádřit v bezpečné atmosféře, na což dosud nebyl zvyklý. Možná poprvé je nemusel v sobě utajovat. Společná práce také ...

Zkušenosti mě naučily, jak důležité je ošetření a vyjasňování kontextu terapie pro vývoj a zrání terapeutického vztahu. Proto mi k vyjasňování kontextu také napomáhá dopis klientovi, který zasílám, pokud je to možné, ještě před prvním sezením.

V té době také přišla se žádostí pracovat na tom, aby měla víc důvěry v sebe sama, aby se mohla na sebe sama více spolehnout, podle jejích slov na to: „co jí má pomoct víc se orientovat ve světě.“ Nebylo v tomto okamžiku jasné, co to přesně znamená, a vycházím ...

Získala jsem také náměty pro svoji další práci - snažit se více vytěžit ze změny (toho se někdy při konzultacích vzdávám a je to škoda), více pokračovat v doptávání ( „jak to ten klient dělá“), více „hned nerozumět“, více kutat.

Postřehla jsem, když klientka vypovídala své příhody, mohla pracovat s mými otázkami a naopak k mému dotazování vyhledala následnou další příhodu. Pravděpodobně více jako vyjádření než únik. Došlo i k posunu od první konzultace, kdy se klientka neverbálně popudlivě udivovala mému dotazování a v poslední konzultaci se snaživě zamýšlela a ...

Mám-li vybrat klíčový okamžik terapie, pak to bylo položení „zázračné otázky“. Paní H. se k ní ještě několikrát vracela, dokonce si vytvořila vlastní podobu této techniky, kterou nazvala „vizualizace“ a to jí velmi pomáhalo zvládat další a další kroky.

Znovu se jí ptám, proč dnes sedí se mnou u jednoho stolu? Klientka mi odpovídá, že je to smutek, šeď, plochost, že ji nic nebaví, a netěší jí život. Říká, že se neraduje jako dřív, kdy jí těšily maličkosti. Ptám se jí, zda je to, to co by chtěla – ...