Získala jsem také náměty pro svoji další práci - snažit se více vytěžit ze změny (toho se někdy při konzultacích vzdávám a je to škoda), více pokračovat v doptávání ( „jak to ten klient dělá“), více „hned nerozumět“, více kutat.

Dojednáváme si náplň poslední konzultace‐paní Iveta si přeje zrekapitulovat, co vše si v terapii objevila‐stále má pocit, že na ničem vlastně vědomě nepracuje, nemusí o tom přemýšlet, věci „se mění“. Proto by ráda pojmenovala své objevy v terapii, aby pro ni byly dostupnější, kdyby je potřebovala v budoucnu využít.

Nenašla jsem patřičnou literaturu na to, jak má terapeut nakládat s vnitřními pocity, obrazy, vnímáním nebo přesvědčeními. Nikde se nepíše, že terapeut má v tu chvíli nekonečné množství voleb, jak zareagovat, jak pokračovat. Ale nakonec může zvolit a volí jen jednu jedinou. Tu , která ho prozrazuje a vypovídá jen ...

V závěru prvního sezení shrnuji, co všechno zaznělo, parafrázuji všechna pozitiva ve vztahu se sestrou, s cílem je vyzdvihnout a ukázat, že vztah není jenom negativní. Na to Jarmila reagovala slovy :“Zní mi to, ale neumím k tomu...nic říct, nechám si to...“

Vnímám, že se mi podařilo zajistit bezpečí pro K vzhledem k tématům, která jsme probíraly. Ve větší části konzultace se pohybuji v pomoci - terapii a na konci jsem přešla vlivem svého strachu o K do kontroly - přesvědčování. Při práci jsem měla stále na mysli naši zakázku týkající se ...

Na druhou stranu, pokud terapeut nereflektuje, že jakákoliv změna nastala spíše zásluhou šikovného klienta, může mít o svých schopnostech zkreslené představy, které tvrdě narazí v průběhu první konzultace s „nespolupracujícím” klientem. Tím nemyslím klienta, který nechce spolupracovat, ale klienta, který to neumí tak, jak bychom si často představovali.

Práce s více lidmi v terapii pro mne byla novinkou. Zkoušela jsem, jak to funguje, jak funguji v takové situaci já. Co je mi příjemné a nepříjemné. Jak se mi daří nastavovat prostředí pro všechny členy systému. Myslím, že to nakonec bylo dobré. Hodně jsem musela reflektovat své pocity. Co ...

Pomáhání slovem a nasloucháním je pro mne už 12 let záležitostí srdce, vždy znovu zajímavou a dobrodružnou. Od prvního nesmělého naslouchání drogově závislým v terapeutické komunitě, přes poradenskou činnost ve vězení a duchovní službu lidem ve farnosti, až po tabulku s nápisem: katolický kněz a psychoterapeut. Bez systemického psychoterapeutického výcviku, ...

Výrazný obrat ve mně vyvolal rozhovor s lékařem, který ke mně dívku odeslal. Jeho nadšení z proměny, jež u své pacientky zaznamenal, bylo impulsem k přezkoumání pohledu na dosažené úspěchy.

Pro psaní práce jsem zvolila právě Helenin případ, protože si vážím jejího odhodlání nevzdávat věci a prát se s nimi. Zároveň mně samotné spolupráce s Helenou umožnila dívat se na moji práci zblízka, zabývat se kriticky tím, co dělám a proč to dělám.